Staj KoMoDaMa

Damián se narodil dne 15. 4. 1998. Už od narození to neměl nejlehčí, neboť vlivem skřížení melého a velkého koně dostal předkus, ale nejen to, také dostal po otci (Duramus Alpaka) českého teplokrevníka sílu v odraze čímž mu pomohlo překonávat nejrůznější překážky a dosáhnoud výšky skoku 110 cm a po matce (po Goral) hucula mít ohebnost, hbitos, náladovost, vzhled a výšku(143 cm).                                                                                                      

Po čase kde všude byl Damiš ustajený se naučil klkat, byt zavislákem a tak říkajic hajzlem.  Damián byl ustájen v Břeclavě odkaď si ho vyměnou za Dara (Dana) přivezla Vlaďka. Odnaučila ho být zavislákem, ale rany které v něm byly se tak rychle nezahojili.  

Když byl Damiš ustajen v Doubravě, tak ho tam prý zapřahali a jezdili na něm nevědomky Vlaďce. Jednou jsme tam byly a viděli jsme Damiše, neznali jsme ho, ale líbil se nám no spíš taťkovi,ale nikdy by jsme si nepomysleli že zrovna jeho budeme mýt doma. No i stalo se Vlaďka i u nás byla jestli si ho může ustájit, ale  my jsme něchtěli, no a ani ne za rok prišla jestli ho nechceme koupit ,že ho prodává z finančních důvodů.

A tak jme se jeli na Damiána podívat do Orlové.  Tam při vyzkoušení mě sice neposlouchal, ale i tak jsem s koupí souhlasila a Vlaďka se sama nabídla, že mě trochu přiučí v anglickém sedle a za to na něm bude někdy jezdit. V Orlové mu také poník jménem Rudy ukousl ocas(asi 2 obratle), neboť mu nejspíš Damiš chodil za kobylou. Tak  měl takovou nitěnku.Vlaďka přijela na Damišovi k nám dne 14.6.2005, kde dostal oves, staj kde je teď Margi (akorát tam nebylo ohraničení), tak tam byl přivázán, a také se skamarádil s poníky(Tomem a Lussy). Učila jsem se na něm na lonži a když přišla řada na jízdárně, tak si dělal svoje(couval do plotů, neposlouchal při nacvalávání, atd....),ale měla jsem ho ráda, i když mě párkrát napadl zubama když jsem dávala pamlsky, nejspíš proto že byl zviklý se o potravu poprat, dokonce mě i skopal ve stáji ,jak jsem ho chťela ošetřit, neboť neměl doktory rád(kvůli častým injekcim ohledně ohonu). Po čase se sklidnil, protože věděl, že mu nechceme ublížit a žrát dostane pravidelně. Jezdilo se na něm suprově ničeho se nebál skočil 100cm z metrového nájezdu v kroku, skrátka nejlepší koník jakého jsem měla, ale jak už to byvá po čase mu osud nastražil další překažku- byla to dušnost rok co rok se mu to shoršovalo a museli jsme ho začít šetřit. Zažili jsme spoustu srandy, hobíků(stáj Šakiron -Doubrava), veřejnáků(staj u luka, Pašuvka a ranch Pohoda- Albrechtice kde jsem s ním vyhrála 5. m v krížkáh) a i hubertek(zámecký dvůr Havířov- Bludovice, stáj u luka, stáj Šakiron-Doubrava) a s Vlaďkou (jak byl u nás: Doubrava- jk equittana a někde v Dětmarovicích). U nás také tahal dřevo a jezdil z vozíkem na travu což ho bavilo neboť se aspoň nažral nečeho dobrého:). Parkrát nám i s vozem utekl a rozbyl ho, ale to bylo na začátku. Když jsem na něm trenovala jedno v zimě děcka tak s Jankou zdrh uplně ze zadní pastviny pod přístršek  a taťka říkal, že se chtěl otočít a běžet nazpět a prej byla docela dost vyděšená a nebo je klidně protáhl pod prádelní šnůry.

Dne 16.9.2010 jsem se na večer jela projet s damišem a užili jsme si krásnou vyjížďku ale bohužel poslední i teď mám slzy v očích jak to píšu, když jsem přijela do stáje vklidu žral všechno v poho. Dsiruhý den ráno mě mamka volala ať jdu do staje, že Damiš si lehá tak jsem s ním vyšla ven ale lehla nevstal, zavolali jsme taťku a hned veterinářechodili jsme s ním ale byl slabý. Když mu veterinář píchnul injekce, tak se to spravilo večer mu už bylo veselejia rano už mel chutě. Ale odpoledne se to zas zhoršilo a večer o 9 hodiny se valel a box mu byl malý, veterináře jsme nevolali neboť byl na 60. narozeninach . Do 3 jsem u něj byla a masirovala mu bměřicho pak  mě vystřídal taťka a když jsem ráno přišla tak damiš byl pryč utekl. Šli jsme ho hledat a našliho na zadní pasvině v lese v houští, tak jsme ho dotáhli domů a zavolali veterinári ale bohužel přijel až večer. Píchl injekce, skontroloval střeva a nalili jsme do něj olej sondou přes nosní dírku do 12 hodiny večerní jsem ho hlidala, pak mamka do 4hod. A když tam o půl 6 šel taťka tak byl už studený(20.9.2010). Damiš za svůj život prodělal hodně kolik, ale ta první u nás byla i jeho poslední. Ne lehce se mi tahle slova píšou ale ať je ti dobře na těh věčných pastvináh...